Dnes 11.11.2007, jsme se vydali s Martinem Doktorem na procházku Středním Posázavím. Martin to naplánoval opravdu realisticky a na koníkovi projel snad celou republiku. Kdy to stihnul, nemám tušení, ale každopádně to vzal patřičně zodpovědně.
Choulili jsme se do kapucí, ruce schované v rukavicích a prodírali jsme vytrvalým sněžením. Vyjeli jsme z Kutné Hory čugálkou v 7:03 do Zruče nad Sázavou a odtud jsme se chtěli vrátit pěšky zpět do Kutné Hory. Trasa opravdu nádherná, ale chtělo by to jiné počasí. Brzy se Andrymu začaly nabalovat tlapky, já přes zasněžené brýle neviděla a ještě ke všemu to pěkně klouzalo. Nakonec Andry dostal botičky, cestou jsme jednu ztratili, ale aspoň na chvíli účel splnili.
Choulili jsme se do kapucí, ruce schované v rukavicích a prodírali jsme vytrvalým sněžením. Vyjeli jsme z Kutné Hory čugálkou v 7:03 do Zruče nad Sázavou a odtud jsme se chtěli vrátit pěšky zpět do Kutné Hory. Trasa opravdu nádherná, ale chtělo by to jiné počasí. Brzy se Andrymu začaly nabalovat tlapky, já přes zasněžené brýle neviděla a ještě ke všemu to pěkně klouzalo. Nakonec Andry dostal botičky, cestou jsme jednu ztratili, ale aspoň na chvíli účel splnili.
Vytrvalé sněžení komplikovalo cestu a my si připadali, jak někde v Krkonoších. 3km jsme šli hodinu a 5km nám trvalo téměř dvě hodiny. Prostě hrůza. Dobrá, dojdeme alespoň do Zbraslavic, pak buď vlakem nebo pro nás Petr dojede. Nakonec jsme nedošli ani do Zbraslavic, protože Andry začal protestovat, pořád si lehal a okusoval si tlapky. Co jsme očistili, to se vzápětí nabalilo...

Na kraji Hodkova jsem volala Petrovi, jestli náhodou nejede nějaký vlak. Bylo čtvrt na dvanáct a vlak jel ve dvanáct. Zima mě ubezpečila, že čekat fakt nechci a že teda zkusíme dojít do Zbraslavic a tam pro nás Petr dojede. Než jsme se ale dostali na místní nídraží, bylo téměř třičtvrtě. Dokonce tu byla i malá čekárna do které jsme vděčně zalezli. Doktor se rozhodl, že bude pokračovat dál a já se vláčkem přiblížím do Zbraslavic. Asi po dvou minutách se spustil cedník, ale parádní. Doktorovo rozhodnutí pokračovat, vzalo za své :-D
Volám Petrovi, a popisuju situaci. Petr pro nás nakonec dojel až do Hodkova, prý "Nazdar ztroskotanci" :-D
Doma hned po Andráškovi lezu do horké sprchy, piju čajík a zalézám do pelíšku, je mi kapku zima. Příště to určitě projdem, jen se pečlivě podívám do kalendáře, kdože to má zrovna svátek...
Foto: Martin Doktor