Trochu netradiční článek, ale musím se podělit. Záměrně píšu "psa obřího plemene", jelikož mezi psy velkých plemen se řadí např. i německý ovčák. Mým miláčkem je novofundlandský pes jménem Andry. Je poměrně vysoký a váži přibližně 65kilo. Není to žádný obr, ale svým zjevem budí přirozený respekt. Už z tohoto pohledu se stávám potenciálním vlastníkem psa - zabijáka.
Novofundlandský pes je od přírody milý k lidem, včetně dětí, nekonfliktní a velice učenlivý. Příroda ho obdařila úžasnou vlastností, jakou je záchrana lidských životů ve vodě. Je to tedy pes záchranářský. Psi s tímto instinktem neútočí, ale jsou přirozeně přátelští a velice milí. Chápu, že teď jsem sama proti sobě, když tohle píšu, protože výchovou lze docílit toho, že i tenhle lidumil, se stane zabijákem. Je to tedy otázka VÝCHOVY a PŘÍSTUPU. Novofundlanďan není pes obranářský (byl k tomu sice používán, ale brzy vyřazen, díky své příliš přátelské povaze), nemá to v genech, ale pokud se budeme hodně snažit, vychováme z něho agresivní bestii.
Co se mi tedy přihodilo. Šla jsem po ulici jednoho nejmenovaného města, Andryho u nohy a soustředila jsem se na to, že půjdeme přes přechod pro chodce. Andry je štěně, takže se vše teprve učí, to znamená, že před přechodem zastaví, sedne si a počká na můj povel, že smí přejít. Na to, že na mě lidé zvědavě civí, jsem si docela zvykla, ale nikdy si nezvyknu na lidskou agresi a hloupost. Byli jsme téměř u přechodu, když najednou z ničeho nic, pán (důchodec) jdoucí okolo, vykřikl, chytl se za nohu a začal křičet, že ho můj pes pokousal. Nechápavě jsem se na něho podívala, co to dělá a moc si ho nevšímala. Šla jsem dál, ale pán za mnou křičel, proč si ho nevšímám, když ho můj pes pokousal. Andry si ho přitom vůbec nevšímal. Lidé kolem se začali zvědavě ohlížet, protože viděli velkého psa a slyšeli řvoucího člověka. Nechápavě jsem pozvedla obočí a pokračovala v chůzi. Přešli jsme přechod a já se raději ani neohlížela. Tahle příhoda ve mně vyvolala dost smíšené dojmy. Lidé naprosto neznalí a nepoučení o psím chování, způsobují, dovoluji si říci, že denně, majitelům psů neskutečné potíže a hlavně naprosto ZBYTEČNÉ problémy. Tady už nejde o plemeno psa, ale pouze o to, že je to PES. Lidem je jedno, co je to za plemeno, zda je vychovaný nebo zcela svévolně cloumá svým páníčkem na vodítku či dokonce běhá, naprosto neovladatelně, bez vodítka. Lidi vidí zabijáky naprosto ve všech psech na světě. Kdo ale zkoumá skutečnou příčinu pokousání psem?? NIKDO!
Včera jsem byla nakupovat u nás v masně. Chodím tam ráda pokud tam není jistá prodavačka, když tam zrovna je, jsem schopná tam nejít. Včera jsem ale musela i navzdory tomu, že tam byla. Andryho jsem, opět v rámci výcviku, odložila před obchodem a sledovala naprosto každý jeho pohyb. Venku ještě pro jistotu čekal přítel, kdyby se Andry hodlal zvednout, ale dělal, že tam vůbec není, aby byl Andry samostatný. Jen jsem se zařadila do fronty čekajících lidí, už se na mě strhla lavina. Hlášky typu "vy ho tam jen tak necháte?", "proč nemá koš?", "mě jednou pes pokousal, tak já vám to raději rychle dám, aby jste už byla pryč", se na mě hrnuly jedna za druhou. Bylo mi do breku. Lidi, já nejsem žádný blázen. Pokud bych vlastnila problémového, či dokonce agresivního psa, zcela určitě bych ho nenechala ležet před obchodem, neuvázaného a bez náhubku…… nemám k tomu slov.
Tak jsem se i já, majitel klidného a vyrovnaného záchranářského psa, stala v očích lidí, majitelem psa zabijáka.
Jsi potencionální viník už jen pro to, že máš poslušného, ale VELKÉHO psa..viz Hnída a Bambule, s náhubkama a vodítkem jsme vždycky my kdo může za to, že se nám krvelačné bestie jorkšíři, boloňáčci, pudlíci...a podobná verbež vrhají po krku, nebo po mých nohách. Nevysvětlíš.