close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Věřím svému psovi a on věří mě, proto jsme tak skvělý tým

Duben 2007

Jak si zabalit batoh

10. dubna 2007 v 11:59 Babička radí :-)
Pro moji kamarádku Evu je to stále alchymie, takže tady je jednoduchý návod :-D
Vezmeme batoh a povolíme vše, co se povolit dá. Kompresní pásky, přezky, prostě vše. Pokud máme batoh, který má dvě komory, jako první nacpeme do spodní komory spacák. Pokud máme batoh jednokomorový, dáváme spacák také jako první, ale zabalený do obalu, ten by měl být nejlépe kompresní, aby se dal co nejvíce zmenšit. Spacák do obalu nerolujeme ani neskládáme. Skládáním se tvoří pravidelné ohyby a ty spacáku nesvědčí (nesvědčí náplni uvnitř), takže ho do obalu jednoduše "našlapeme". Spacák tedy patří NA DNO.
Dál skládáme ostatní věci, střídáme "měkké" a "tvrdé", tedy svetr - granule pro psa - ponožky a tričko - jídlo pro nás……
Těžké věci by měly být co nejblíže zádům a co nejvýše. Případné mezery plníme ponožkami, čepicí, zkrátka tak, aby nevznikala "hluchá místa", obsah batohu se tak nebude sypat.
Potřebné věci ukládáme do vrchní části batohu, případně do kapes. Jsou to například baterka, pláštěnka, svačina, fotoaparát.
Já osobně skládám věci tak, aby batoh vypadal upraveně a vše bylo po ruce. Je jasné, že když se honí mraky, na vrchu bude pláštěnka. Je pozdní odpoledne a spaní se stále neblíží? K ruce připravim čelovku a světýlko pro pesana…..přemýšlet dopředu :-)
Batoh je zabalen, teď už stačí ho jen hodit na záda a upravit. Jelikož máme všechny pásky povoleny, je třeba je upravit, aby batoh na záda přesně sedl. Jako první utáhneme kompresní pásky na bocích batohu (ještě než dáme batoh na záda), jako další zapneme "BEDERÁK" a řádně utáhneme. Pokud sundáme ramenní popruhy, "bederák" by měl unést celou váhu batohu. Ramenní popruhy zkracujeme tak dlouho, až nám batoh dosedne na ramena. Jako poslední doladíme balanční dotahy (ty pásky na ramenních popruzích). Pokud zapneme prsní dotah a zkusíme nějaký prudký pohyb, batoh by se neměl ani hnout.
Nedávno jsem si pořídila nový batoh, je naprosto geniální a občas se musím dívat za sebe, jestli ho vůbec na těch zádech mám :-D . Jak pořídit stejně geniální batoh v článku "Jak koupit super batoh".

Andrášova smečka ve Slavětíně

3. dubna 2007 v 21:50 Výcvikové akce
Slavětín, dlouho očekávaná akce v datu od 23.-25.3.2007. První akce po zimě, první akce zbrusu nového klubu. Zkrátka a dobře, těšila jsem se už hodně dlouho dopředu.
Na tuhle akci jsem přemluvila i Evu a její pitbulky a Eva přizvala kamarádku Gabču a jejího Westíka Sally. Pěknej babinec. Mezi tím vším, pobíhal Andry a Petr, zkrátka vydařená akce už od začátku. Mohu jen děkovat, že nám v servisu opravili velké auto a nemusela jet Felda, takže cesta utíkala pěkně svižně a kolem šesté večer jsme byli, po krátkém bloudění, na místě. Šla jsem omrknout ubytování. Přivítala mě sympatická paní, ukázala pokoj, jídelnu, koupelny, prostě vše k naši spokojenosti. Znovu jsem vyběhla ven, vše přetlumočila a začalo velké stěhování.
Jen jsme se zabydleli, ukotvili psy a vše okoukli, dorazil Pavel s Evou, Grifim, Arniem a Markem. Správně by asi znělo, že Eva byla přivlečena dvěma černými pošuky a okamžitě nám jednoho vrazila do ruky. Na otázku "který je který?" mi odpověděla, že neví, a že se jim musí podívat do tlamy. Pozvedla jsem obočí a na víc se neptala:-D Grif se k nám radostně hrnul, kroutil zadkem a všechny nás obdařil luxusními slinami.
Zase všichni pohromadě. Konečně.
Večer jsme debatili v jídelně. Přidali se i Kotulánovi, z Lexy se vyklubalo pěkné telátko, pak noví členové s psíkem Kimem, Lenka a "raplíci" a Katka s maminkou a Artušem. Krásná komorní společnost. Probírali se různé zážitky a zkušenosti, názory na to či ono. Trochu jsem se děsila noci. Andry není zvyklý spát uvnitř, takže bylo jasné, že bude buď courat nebo celou noc kručet, že je mu vedro. Nakonec to dopadlo dobře a všichni jsme se dobře vyspali.
Ráno jsme vyrazili venčit, pršelo a nevypadalo, že přestane. V jídelně nás čekala luxusní snídaně. Pořádně jsem se nadlábla a ještě vzala rohlík Andrymu. Program začal v 9:00, navzdory bídnému počasí se všichni sešli a těšili se, co se bude dít. Rychle připravit věci, nacpat do všech kapes pamlsky a hurá. Jako vždy, jsme přišli pozdě. Pavel předváděl, jak se správně cvičí a mě se ježily vlasy, to zas bude ostuda. Naneštěstí jsme šli na řadu jako první, no alespoň to budeme mít za sebou. Zmákli jsme skoro vše, i vyslání vpřed. Pak šli na řadu ostatní a my se jen kochali a poslouchali užitečné rady. Nějaký oprsklý, malý černý pes prokousl Andrymu ucho a vůbec se choval, jako velký drsňák. Takoví drsňáci tam byli dva a všude jich bylo plno. Ten den jsme si vyzkoušeli i houpačku, přejít přes lávku nebo vylézt a zalehnout na různě upravených "bednách". Zkrátka báječný den. Odpoledne byla nachystána přednáška na téma První pomoc u psů a poté následovala volná diskuse.
Po večeři jsme znovu debatovali v jídelně, všichni psi spokojeně spali, jen Andráš řval na celou budovu. Brzy se mi klížila víka a těšila jsem se spát. Absolvovala jsem horkou sprchu na ledové podlaze a hurá do péří.
Ráno opět venčení, Andry uznal, že bylo málo pohybu, takže jsem skoro celou venčící procházku proklusala, aby se lordě trochu proběhlo. Kvůli nočnímu posunu času a Andryho prudění, jsem byla trochu nedospalá. Opět báječná snídaně a hle, sluníčko. Hurá ven. Znovu nějaké to cvičení, ale už méně, pesani byli unavení. Dopoledne uteklo až příliš rychle. Znovu oběd a domů.
Závěrečné vyhodnocení se trochu protáhlo, ale dozvěděli jsme se spoustu užitečných věcí. Zabaleno jsme měli rychle, naskládali jsme vše do auta, sešli se v jídelně a drbali jak baby na pavlači. Nechtělo se mi odjet, ale kolem třetí až bylo opravdu pozdě, takže jsme se zvedli, rozloučili a vyrazili směr domov. Celý následující týden bylo, samozřejmě, azuro, jak jinak. Na počasí ale tak moc nezáleží, je důležité, že se sešla fajn parta, naučili a dozvěděli jsme se spoustu nových, důležitých věcí a báječně se pobavili.

Jsem majitel psa obřího plemene

1. dubna 2007 v 12:48 Zajímavosti
Trochu netradiční článek, ale musím se podělit. Záměrně píšu "psa obřího plemene", jelikož mezi psy velkých plemen se řadí např. i německý ovčák. Mým miláčkem je novofundlandský pes jménem Andry. Je poměrně vysoký a váži přibližně 65kilo. Není to žádný obr, ale svým zjevem budí přirozený respekt. Už z tohoto pohledu se stávám potenciálním vlastníkem psa - zabijáka.
Novofundlandský pes je od přírody milý k lidem, včetně dětí, nekonfliktní a velice učenlivý. Příroda ho obdařila úžasnou vlastností, jakou je záchrana lidských životů ve vodě. Je to tedy pes záchranářský. Psi s tímto instinktem neútočí, ale jsou přirozeně přátelští a velice milí. Chápu, že teď jsem sama proti sobě, když tohle píšu, protože výchovou lze docílit toho, že i tenhle lidumil, se stane zabijákem. Je to tedy otázka VÝCHOVY a PŘÍSTUPU. Novofundlanďan není pes obranářský (byl k tomu sice používán, ale brzy vyřazen, díky své příliš přátelské povaze), nemá to v genech, ale pokud se budeme hodně snažit, vychováme z něho agresivní bestii.
Co se mi tedy přihodilo. Šla jsem po ulici jednoho nejmenovaného města, Andryho u nohy a soustředila jsem se na to, že půjdeme přes přechod pro chodce. Andry je štěně, takže se vše teprve učí, to znamená, že před přechodem zastaví, sedne si a počká na můj povel, že smí přejít. Na to, že na mě lidé zvědavě civí, jsem si docela zvykla, ale nikdy si nezvyknu na lidskou agresi a hloupost. Byli jsme téměř u přechodu, když najednou z ničeho nic, pán (důchodec) jdoucí okolo, vykřikl, chytl se za nohu a začal křičet, že ho můj pes pokousal. Nechápavě jsem se na něho podívala, co to dělá a moc si ho nevšímala. Šla jsem dál, ale pán za mnou křičel, proč si ho nevšímám, když ho můj pes pokousal. Andry si ho přitom vůbec nevšímal. Lidé kolem se začali zvědavě ohlížet, protože viděli velkého psa a slyšeli řvoucího člověka. Nechápavě jsem pozvedla obočí a pokračovala v chůzi. Přešli jsme přechod a já se raději ani neohlížela. Tahle příhoda ve mně vyvolala dost smíšené dojmy. Lidé naprosto neznalí a nepoučení o psím chování, způsobují, dovoluji si říci, že denně, majitelům psů neskutečné potíže a hlavně naprosto ZBYTEČNÉ problémy. Tady už nejde o plemeno psa, ale pouze o to, že je to PES. Lidem je jedno, co je to za plemeno, zda je vychovaný nebo zcela svévolně cloumá svým páníčkem na vodítku či dokonce běhá, naprosto neovladatelně, bez vodítka. Lidi vidí zabijáky naprosto ve všech psech na světě. Kdo ale zkoumá skutečnou příčinu pokousání psem?? NIKDO!
Včera jsem byla nakupovat u nás v masně. Chodím tam ráda pokud tam není jistá prodavačka, když tam zrovna je, jsem schopná tam nejít. Včera jsem ale musela i navzdory tomu, že tam byla. Andryho jsem, opět v rámci výcviku, odložila před obchodem a sledovala naprosto každý jeho pohyb. Venku ještě pro jistotu čekal přítel, kdyby se Andry hodlal zvednout, ale dělal, že tam vůbec není, aby byl Andry samostatný. Jen jsem se zařadila do fronty čekajících lidí, už se na mě strhla lavina. Hlášky typu "vy ho tam jen tak necháte?", "proč nemá koš?", "mě jednou pes pokousal, tak já vám to raději rychle dám, aby jste už byla pryč", se na mě hrnuly jedna za druhou. Bylo mi do breku. Lidi, já nejsem žádný blázen. Pokud bych vlastnila problémového, či dokonce agresivního psa, zcela určitě bych ho nenechala ležet před obchodem, neuvázaného a bez náhubku…… nemám k tomu slov.

Tak jsem se i já, majitel klidného a vyrovnaného záchranářského psa, stala v očích lidí, majitelem psa zabijáka.